Vyberte pobočku
Vybrat tuto pobočkuneboObjednat k odběru

Pobočka se nachází v OC Chodov (stanice metra C - Chodov)

  • Roztylská 2321/19,
    148 00 Praha 4
  • 272 075 555
  • dcch@dcch.cz
  • Po - Pá7:00 - 19:00
    So8:00 - 13:30
    NeZavřeno

Pobočka se nachází v OC Černý Most (stanice metra B - Černý Most)

  • Chlumecká 765/6
    198 19 Praha 9
  • 233 336 666
  • dccm@dccm.cz
  • Po - Pá7:00 - 19:00
    So8:00 - 13:30
    NeZavřeno

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací

Něco málo z historie krevních transfuzí

07. 09. 2017

Význam krve, jakožto životodárné tekutiny si lidé uvědomovali již před dávnými dobami, kdy si všimli, že ztráta krve vede ke ztrátě života. Léčba pomocí krve a s ní související dárcovství a krevní transfúze má tedy dlouhou a zajímavou historii. Pojďme se podívat na některé zajímavé momenty společně.

Prvotní záznamy o významu krve se dochovaly již ve starověku, kdy starořecký filozof Empedoklés (493-433 př. n.l.) zmínil souvislost krve a života jako neoddělitelných součástí lidského bytí. Lidé považovali krev za zázračnou tekutinu s nadpřirozenými vlastnostmi a měli ji za všemocný lék, který jim pomůže v omlazení organismu. Filosof Aristoteles se domníval, že v krvi sídlí emoce člověka. Jejím úkolem tedy bylo udržovat v těle rovnováhu a vyživovat jednotlivé orgány. Je známo, že Římané často pili krev umírajících gladiátorů, aby tak získali jejich sílu a odvahu. I papež Inocenc VIII. se v roce 1492 léčil pomocí krve mladíků, kterou pil.  


První krevní transfuze


Slovo transfúze se skládá ze slovního základu trans (jež vyjadřuje přenos či směřování krve z jednoho organismu do druhého) a přípony fúze, vyjadřující vzájemné spojení krve ze dvou různých organismů v jednom společném krevním řečišti.


V polovině 17. století se v Anglii a Francii objevily první úvahy o tom, že transfúze krve by se mohla stát tím správným prostředkem k nastolení rovnováhy „životních šťáv“ v těle pacienta. Věřilo se také, že pomocí transfúze lze ovlivnit povahu člověka. Měla tedy primárně sloužit ke změně nevhodných povahových vlastností, odstraňování záchvatů šílenství a ke zklidňování agresivních osob – nikoli tedy k záchraně života, se kterou je v dnešní době spojována především.


O vlastní infúzi a transfúzi krve se ale mohlo hovořit až s objevem krevního oběhu, o který se zasloužil Angličan William Harvey právě v 17. století. První úspěšný převod krve pak provedl ve druhé polovině tohoto století anglický fyziolog Richard Lowel, který ho provedl na dvou psech, kdy spojil krční tepnu psa–dárce, s krční tepnou psa-příjemce stříbrnou trubičkou. Tímto výzkumem se také snažil zjistit, zda přenos krve způsobí i změnu povahových vlastností psů. V roce 1667 provádí lékař Edmung King další pokusy přenosu krve na zvířatech – volí tele a ovci, ovci a psa a jehně a lišku.  Mezi anglickými a francouzskými lékaři bují rivalita a roku 1666 se francouzský lékárník Claudie Perraul pokusí provést transfúzi mezi dvěma psy – jde však o neúspěšné pokusy.


První ověřenou a technicky úspěšnou transfúzi pak provádí další Francouz – matematik, astronom, lékař a filozof Jean-Baptist Denis v roce 1667. První pokusy jsou prováděny na zvířatech, čímž pádem se zdokonaluje způsob propojení dárce a příjemce. V témže roce je proveden první pokus transfúze krve ze zvířete na člověka, kterou označí jako úspěšnou. Postupně je pak tento způsob přenesen z laboratoře do lékařské praxe.


19. prosince 1667 však provede tento lékař zákrok u pacienta, který trpí opakovanými záchvaty šílenství. Lékař se domnívá, že pacienta lze vyléčit právě objevenou novou metodou, která by mohla vést k jeho vyléčení. Provede tedy transfúzi krve z telete do pacienta za přítomnosti vědců a řady významných osobností Paříže.  24. prosince 1667 pacienta navštíví kněz a prohlásí ho za duševně zdravého. Bohužel, pacientovy záchvaty se vrací a Denis se rozhoduje k další transfuzi. O den později jeho pacient umírá. V lednu 1668 je lékař obviněn z usmrcení, ale soud ho nakonec osvobodí. Nicméně tyto neúspěchy vedou k tomu, že v dalších letech jsou pokusy s transfúzemi krve v Anglii, Francii a Itálii zakázány.


Pokrok v oblasti transfúze


Nový zájem o transfúze nastává na začátku 19. století, kdy se tohoto tématu s velkou vědeckou erudicí ujímá profesor porodnictví a fyziologie James Blundell. Ten také vydává v roce 1824 knihu o transfúzi krve, ve které zdůrazňuje, že krev lze převádět pouze z člověka na člověka. Po tomto objevu byla provedena celá řada úspěšných transfúzí, nicméně u některých pacientů se stále projevovaly nepříznivé reakce na přijatou krev, které končily i smrtí.


Teprve na počátku 20. století objeví biolog Karl Landsteiner řešení tohoto problému – stojí totiž za objevem krevních skupin a zjistí, že pokud má dárce jinou krevní skupinu než příjemce, dochází v pacientově těle k nepříznivým reakcím. V roce 1941 je pak objeven krevní Rh faktor, a tím jsou dovysvětleny další neúspěšné či komplikované přenosy.


Je zajímavé, že kompatibilita základních krevních skupin pro přenos plasmy je přesně opačná, než je tomu u přenosu krve.


V dnešní době nepředstavuje dárcovství krve či plasmy žádná rizika a dárci i příjemci si tak mohou být jisti, že ani kapka této životodárné tekutiny nepřijde nazmar.

  • Něco málo z historie krevních transfuzí07. 09. 2017

    Význam krve, jakožto životodárné tekutiny si lidé uvědomovali již před dávnými dobami, kdy…

    Číst více
  • Vliv odběru plasmy na zdraví dárce15. 08. 2017

    Dárce, který se rozhodne navštívit dárcovské centrum a nechat si přístrojově odebrat krevní…

    Číst více
  • Plasma a cholesterol25. 07. 2017

    Cholesterol je jedním z tuků krevní plasmy. Tyto tuky jsou v krvi obaleny ve speciálních…

    Číst více
  • Zobrazit všechny zajímavosti
    Kontaktujte nás